Život jako sen, bajka, muzikál i pohádka, někdy ovšem hororová… Tím vším se nechali inspirovat žáci litoměřické ZUŠ tanečního a literárně dramatického oboru. V představení nazvaném „Dotek“ se ve středu večer v Máchově divadle v Litoměřicích vystřídalo téměř šedesát účinkujících, od mladších až po ty odrostlejší. Početné publikum si tak mohlo vychutnat třeba příběhy o samotě, myšce v trolejbuse, dvanácti měsíčkách, o síle doteku v lidském bytí, mohli nahlédnout do nitra dospívajících v abstraktní autorské ročníkové inscenaci nazvané „Já“, nebo zamyslet se nad tím, co se děje s člověkem, když je vtažen do reality a soukolí problémů a strachů.

Nakonec ale vše dobře dopadlo, stejně jako i celé představení, jehož režii i choreografii si vzaly – ve spolupráci s žáky, za své pedagožky Lenka Pařízková, Natálie Matysková, Valerie Žáčková a Pavla Boučková.

Zmíněné obory se veřejnosti představily už čtvrtým rokem. S tématem přišla Valerie, která se ujala i většiny choreografií, Lenka pak hlavně autorské žákovské inscenace i poetických výstupů. „Je to zajímavé a obšírné téma, které skýtá hodně možností a zrálo už od konce minulého školního roku,“ shodují se pedagožky.

„Ti mladší byli bezprostřední a ukázali, že je to ohromně baví, ti starší mě zas překvapili nejen výkony, ale i hloubkou pohledu, co vše prožívají a čím si musí projít, aby se dostaly do světa dospělých,“ ocenila představení „Dotek“ jedna z návštěvnic Petra Smetanová.

Text Miroslav Zimmer

 

Wolkrův Prostějov je přehlídkou recitátorů a divadel poezie od 15 let, kam postupují jednotlivci a soubory z krajských přehlídek. Letos se krajské přehlídky zúčastnila Kamila Hejhalová s textem J. Žáčka „Chůze lesem“ (s tímto textem již získala ocenění na celostátní Pedagogické Poemě) a paní učitelka Lenka Pařízková, která s textem M. Szczygiela „Žena, která špehovala sama sebe“ byla nominována do Prostějova.

 

Dramatický text Homo 06 vznikl v emocemi nabitém období kolem roku 2006, kdy se vyjednával zákon o registrovaném partnerství a kdy problematika gay a lesbické minority ještě zdaleka nebyla tak často diskutovaná a probíraná, jako je tomu dnes. Přesto si tento text vybrala jako východisko pro svou letošní celoroční práci jedna z nejstarších a nejzkušenějších ročníkových skupin našeho LDO. Původním motivem byla nepochybně evidentní provokativnost, která je pro tuto předlohu příznačná. Postupně však na povrch vyplouvala další a další témata a tvůrci vznikající inscenace si postupně uvědomovali, jak aktuální tento text je i více než deset let po svém vzniku. Proto nebylo přílišným překvapením ani to, že tato inscenace ještě před svým prvním uvedením vyvolala řadu kontroverzních reakcí. Pracuje se zde s klišé a stereotypy, které jsou vrstveny a ostentativně stavěny do popředí pozornosti jako pokřivený obraz toho, jak většinová společnost vnímá odlišnosti. Každý už nepochybně slyšel nějaký vtip o růžových, dekorativně teatrálních homosexuálech, kteří se při rozchodu dohadují o růžové záclonky a krajkové dečky pod růžovou lampičku. Je tomu ovšem tak i ve skutečnosti? 

Inscenace H(S)rát duhu byla programovou radou národní přehlídky experimentálního divadla Šrámkův Písek vybrána do programu přehlídky. 

 

26. února jsme v Minimaxu přivítali lounské Dramadlo s inscenací Nízkotučný život pod vedením Oksany Kaplanové. Děj se točí kolem  žen a diet a zavedl nás do zařízení s velmi přísným režimem. Potkají se zde tři dívky, které zde najdou hlavně sami sebe. Hra nás nejen pobavila, ale vedla k zamyšlení nad tím, jak moc řešíme svou postavu.

 

Krom již tradičních akcí, které mají své nezastupitelné místo v našem celoročním programu, se pravidelně účastníme i divadelních přehlídek a festivalů. Někdy jen abychom viděli, co se zrovna v našem okolí tvoří, jindy třeba i proto, abychom usilovali o získání nějakého toho ocenění, které naše hlavy pokryje laurem vítězství. Nejinak tomu bylo i letos. Od února žily dvě ročníkové skupiny intenzivním očekáváním. Začátkem dubna nás totiž čekala cesta na krajskou postupovou přehlídku PřeMostění. Jak interpretky inscenace Kafíčko za oponou, tak aktéři inscenace H(S)rát duhu si dělali naděje, že letos by se mohla nevypočitatelná múza Thalie shodnout s vrtkavou paní Fortunou a zařídit tak postup či ocenění právě jim. Přehlídka byla nesmírně intenzivním zážitkem, který nám přinesl mnoho zajímavých postřehů i nových inspirací, ale především nás udržel v dokonalém napětí po celých pět dnů. Zatímco představení H(S)rát Duhu proběhlo již ve čtvrtek v pozdních večerních hodinách, Kafíčko za oponou si na svůj velký okamžik muselo počkat až do nedělního dopoledne. Není divu, že jsme na vyhlášení výsledků čekali doslova jak na trní a vyplatilo se. Kafíčko za oponou získalo Čestné uznání za inscenaci a doporučení na národní přehlídku studentského divadla Mladá scéna v Ústí nad Orlicí a H(S)rát Duhu Cenu za inscenaci, Cenu za režijně scénografickou koncepci, Cenu za herecký výkon pro Tomáše Harta a doporučení na národní přehlídku experimentálního divadla Šrámkův Písek. Gratulujeme všem.