„Půjdem spolu do…divadla“ – tak  nazvali večer plný scének, pantomimy i přednesu  mladí, kteří navštěvují literárně dramatický obor  ZUŠ v Litoměřicích.  Ne vše se  odehrávalo na „prknech, jež znamenají svět“ – tedy v Divadle K.H. Máchy.  Žáků ZUŠ byl ve čtvrtek 13.prosince plný celý stánek Thálie. 

   Úvod patřil nejmenším s verši na zimněvánoční téma. Šest pantomim na pódiu pak předvedli ti zkušenější.  Nápadité etudy situované např. do výtahu, restaurace, baru,  selfie  "Foto, prosím!",  nebo akční  dívčí úklidová četa v etudě „Umění úklidu“  diváky v sále příjemně překvapily a pobavily.  Programem vtipně provázel již ostřílený Tomáš Hart, který se  postupně 'přikrašloval', takže v poločase večera už připomínal pěkně vyšňořený vánoční stromeček.

    Druhá část se přenesla do dalších prostor divadla - hudba v podání žáků p.uč.Ivany Krmíčkové a Hany Přeučilové do foyeru a pak i do ‚modrého salónku‘, kde však programu dominoval „Literární dýchánek“. Ten účinkující spojili hlavně s přednesem i čtením.

   „Základem programu byla pantomima, které jsme se věnovali už na soustředění v Řehlovicích.  Dál jsme vybírali z toho, co děti mají hotové a ještě to nikde nepředvedly,“  přiblížila krátce dramaturgii večera Lenka Pařízková,  která se spolu s Pavlou Boučkovou a Alešem Pařízkem  už řadu let věnuje dětem v ZUŠ. Zmíněný obor letos v naší ZUŠ navštěvuje téměř 120 dětí.

 

Text a foto: Miroslav Zimmer

Život jako sen, bajka, muzikál i pohádka, někdy ovšem hororová… Tím vším se nechali inspirovat žáci litoměřické ZUŠ tanečního a literárně dramatického oboru. V představení nazvaném „Dotek“ se ve středu večer v Máchově divadle v Litoměřicích vystřídalo téměř šedesát účinkujících, od mladších až po ty odrostlejší. Početné publikum si tak mohlo vychutnat třeba příběhy o samotě, myšce v trolejbuse, dvanácti měsíčkách, o síle doteku v lidském bytí, mohli nahlédnout do nitra dospívajících v abstraktní autorské ročníkové inscenaci nazvané „Já“, nebo zamyslet se nad tím, co se děje s člověkem, když je vtažen do reality a soukolí problémů a strachů.

Nakonec ale vše dobře dopadlo, stejně jako i celé představení, jehož režii i choreografii si vzaly – ve spolupráci s žáky, za své pedagožky Lenka Pařízková, Natálie Matysková, Valerie Žáčková a Pavla Boučková.

Zmíněné obory se veřejnosti představily už čtvrtým rokem. S tématem přišla Valerie, která se ujala i většiny choreografií, Lenka pak hlavně autorské žákovské inscenace i poetických výstupů. „Je to zajímavé a obšírné téma, které skýtá hodně možností a zrálo už od konce minulého školního roku,“ shodují se pedagožky.

„Ti mladší byli bezprostřední a ukázali, že je to ohromně baví, ti starší mě zas překvapili nejen výkony, ale i hloubkou pohledu, co vše prožívají a čím si musí projít, aby se dostaly do světa dospělých,“ ocenila představení „Dotek“ jedna z návštěvnic Petra Smetanová.

Text Miroslav Zimmer

 

26. února jsme v Minimaxu přivítali lounské Dramadlo s inscenací Nízkotučný život pod vedením Oksany Kaplanové. Děj se točí kolem  žen a diet a zavedl nás do zařízení s velmi přísným režimem. Potkají se zde tři dívky, které zde najdou hlavně sami sebe. Hra nás nejen pobavila, ale vedla k zamyšlení nad tím, jak moc řešíme svou postavu.

 

Wolkrův Prostějov je přehlídkou recitátorů a divadel poezie od 15 let, kam postupují jednotlivci a soubory z krajských přehlídek. Letos se krajské přehlídky zúčastnila Kamila Hejhalová s textem J. Žáčka „Chůze lesem“ (s tímto textem již získala ocenění na celostátní Pedagogické Poemě) a paní učitelka Lenka Pařízková, která s textem M. Szczygiela „Žena, která špehovala sama sebe“ byla nominována do Prostějova.

 

Dramatický text Homo 06 vznikl v emocemi nabitém období kolem roku 2006, kdy se vyjednával zákon o registrovaném partnerství a kdy problematika gay a lesbické minority ještě zdaleka nebyla tak často diskutovaná a probíraná, jako je tomu dnes. Přesto si tento text vybrala jako východisko pro svou letošní celoroční práci jedna z nejstarších a nejzkušenějších ročníkových skupin našeho LDO. Původním motivem byla nepochybně evidentní provokativnost, která je pro tuto předlohu příznačná. Postupně však na povrch vyplouvala další a další témata a tvůrci vznikající inscenace si postupně uvědomovali, jak aktuální tento text je i více než deset let po svém vzniku. Proto nebylo přílišným překvapením ani to, že tato inscenace ještě před svým prvním uvedením vyvolala řadu kontroverzních reakcí. Pracuje se zde s klišé a stereotypy, které jsou vrstveny a ostentativně stavěny do popředí pozornosti jako pokřivený obraz toho, jak většinová společnost vnímá odlišnosti. Každý už nepochybně slyšel nějaký vtip o růžových, dekorativně teatrálních homosexuálech, kteří se při rozchodu dohadují o růžové záclonky a krajkové dečky pod růžovou lampičku. Je tomu ovšem tak i ve skutečnosti? 

Inscenace H(S)rát duhu byla programovou radou národní přehlídky experimentálního divadla Šrámkův Písek vybrána do programu přehlídky.