Nebývale živo bylo ve čtvrtek 26.května v litoměřickém kině Máj. Naše škola  připravila pro žáky 1.stupně základních škol koncert, jehož smyslem bylo ukázat  dětem možnosti uměleckého vzdělávání a získat je ke studiu. Swing, lidovky, filmové melodie z pohádek, pop i rock zněly sálem v podání živé kapely, kterou tvořili učitelé J.Antolčíková. J. Kacar (oba zároveň jako moderátoři), Z.Jelen, J.Neužil, Jana Knotte,  A.Ševčíková, I.Krmíčková, R.Hájek, L.Jelenová a jako hosté žáci T.Antošová, M. Illichmanová a V.Antolčík. Živá kapelave čtvrtek 26.května odopoledne v litoměřickém kině Máj. Nikoli ovšem jako reprodukovaná hudba, ale naživo! Na pódiu stáli naši učitelé i několik žáků ZUŠ, v hledišti zasedly děti z 1.stupně litoměřických základních škol.  V klidu ale neposeděly -  „školní“ kapela totiž dokázala  publikum nejen zaujmout a roztleskat, ale i pořádně rozpohybovat.

    „Jsme v období zápisu a tak smyslem koncertu bylo ukázat, jak bohatou máme nabídku a na co všechno se děti - pokud se pro studium rozhodnou, mohou učit. Není to jen klavír, ale i řada dalších nástrojů. Chtěli jsme je předvést individuálně i v týmové akci, tedy v kapele. A to se, myslím, velmi povedlo. Chtěla bych kantorům i všem, co se na koncertu podíleli, moc poděkovat, “ zhodnotila ředitelka ZUŠ Dominika Valešková.

    Několik set litoměřických školáků vítala muzika také v předsálí kina. Tam se o pořádnou nálož swingu postaral orchestr Junior Band se svým kapelníkem Zdeňkem Růžičkou.

   O čem muzikou viditelně natěšené děti diskutovaly, když opouštěly kinosál, nebylo těžké odposlechnout. „Chtěl bych umět na saxofon!" - "A já na kytaru, jako ta holka!" - "Mě by asi bavil pozoun, jak na něj troubil ten pán, co taky tak super zpíval,“  rozumovali žáčci. Posledně citovaný klučina mínil  Zdeňka Jelena, který rozpumpoval dětské publikum nejen svým nástrojem, ale i skvělou interpretací hitu Eltona Johna „I’m still standing.“.   Čtvrteční dopoledne s muzikanty ZUŠ bylo tou nejlepší propagací hudby i školy, kde se mladí mohou učit také dalším druhům umění -  oboru výtvarnému, dramatickému i tanečnímu.

Jak se učí umění "na dálku"?




    „Začni od pětky, Matěji. A navážeme na šestku, ano?  Úvod na hajtku, pak brejk s crashem, šestnáctiny, synkopa a pokračuje trojka,“ dává pokyny přes monitor Barbora Patáková, učitelka z oddělení bicích nástrojů.  Na druhé straně - doma, je vidět a slyšet za bicí soupravou Matěj Škoula, který se na bubny učí pátým rokem. Ve škole, o patro a učebnu dál, se o totéž, samozřejmě on-line, snaží se učitelka hry na klávesy a akordeon Helena Šarochová s Anežkou Malou - nástrojem je keyboard.

   „Zkus ten kousek z Love Story. A v klidu, nejsme v žádné Superstar. První část byla solidní, dobře jsi držela rytmus, příště ale trošku rychleji,“ hodnotí učitelka studentku.  Anežky se pak přes monitor ptám, jak to vidí ona. „Jo, je to dobré, na jaře to bylo složitější, teď je ale lepší vybavení a je to znát.“ Podobnou odpověď slyším i od paní učitelky Šarochové. Učí ze školy a je ráda, že nemusí nástroje tahat domů. „Snažíme se, co to jde, věřím, že se připravíme i na nějaký ten koncert na jaře,“ přeje si.

   „Jak se učí zpěv 'na dálku'? No určitě to není jednoduché, snažíme se všemi dostupnými prostředky. Posíláme si nahrávky, videa, podklady, já ze školy, děti z domova. Některé reagují hned, některé musím urgovat, aby odvedly aspoň nějakou práci, ale netlačím na ně, vím, že toho mají naloženo dost ze školy,“ přidává svou zkušenost Jana Červinková, učitelka zpěvu.

   Část kantorů praktikuje výuku na „dálku“ z domova, část využívá prostředí a vybavení přímo ve škole. Je tomu tak již od 5.října. Ředitelka Dominika Valešková: "Dopoledne věnují učitelé přípravě, nahrávání a tvorbě materiálů, odpoledne pak 'vysílají'. Každý obor podle svých specifik. Nejde jen o hudební obory, možnosti, které nabízí G-Suite (tzv. sdílená učebna a videohovory) plně využívají rovněž výtvarníci. Navíc, v pondělí 12. října dokonce instalovali výstavu výtvarných prací v kině Máj, která tam bude až do ledna 2021. Podobně fungují i ‚dramaťáci‘ a také ‚tanečníci‘, kteří pro výuku využívají hlavně video."

   V objektu divadélka Minimax, který je rovněž v areálu ZUŠ, jsem zastihl Aleše Pařízka, který učí obor literárně dramatický. Obrázek je podobný,  na monitoru má dokonce tři studentky – Amálku, Klárku, Denisu…

 „Je to hodně náročné na přípravu a na soustředění. Představte si, že celé odpoledne koukáte do monitoru a rozmlouváte - když to zjednoduším, s webkamerou. Naštěstí, většina projektů se teprve rozjíždí, takže nemusíme ‚naskakovat‘ do zkoušek,“ říká mi Aleš v malé pauze. „On-line si je vůbec nedovedu představit. Takže teď diskutujeme o tématech, upravujeme texty, příběhy. A musíme doufat, že nás otevřou dřív…“  

Ve škole se v pátek 16.10. porozhlédnul Mirek Zimmer