Horký večer doslova i v přeneseném slova smyslu prožili ve středu 12.června diváci i muzikanti při absolventském koncertu naší školy v Máchově divadle. Ve vedrem rozpáleném stánku múz to pěkně ‚rozpálili‘ i sami absolventi. Zaujalo snad každé ze čtrnácti čísel hezky sestaveného programu. O vzruch i úsměvy v hledišti se určitě postarali violisté Lukáš a Jakub Kacarovi, kteří po Šostakovičově Prelude předvedli Cohenovo Tango 8 i s krokovými variacemi, nebo třeba další sólisté, z nichž někteří se v programu objevili i dvakrát. Jako třeba Sára Korábová na klavír v Chopinově Rondu, a později na housle ve Smetanově Duu č.1 A dur Z domoviny. Nebo L.Kacar, který vyměnil violu za klavír v Čajkovského koncertu b-moll. (Na druhý klavír mu „sekundovala“ učitelka M. Landová.) Osvěžením v závěru horkého hudebního večera pak bylo vystoupení pětice dívek vokální skupiny Daisies.

Výkony, které určitě udělaly radost i jejich učitelům, předvedli i B. a T.Sedláčkovi a B.Koťová s K.Horákovou na čtyřruční klavír, fagotista Š.Fröhlich, B.Cabalková na příčnou flétnu, zpěvačky V. Horáková v Cry Me River a A.Pachirová v muzikálovém zpěvu Memory od A.L. Webera a především v Offenbachově Barcarolle, kterou si s ní zazpívala učitelka J.Červinková.

Určité obavy, že s odchodem talentů po minulých dvou „úrodných “ ročnících , už to nebude ono, se ukazují jako liché. Dobrých hráčů ZUŠce neubývá, přesvědčil o tom i tento koncert. Mimochodem, dva z výše jmenovaných – tedy L.Kacar a S.Korábová byli vybráni, aby si už tuto neděli 16.června zahráli s Českou filharmonií a s dalšími talentovanými hráči z celé republiky na koncertu v Rudolfinu.

„Kamarádi, zkušenosti z hraní i z koncertů a především prima pocit a radost z muziky,“ shrnul do jedné věty čas strávený v litoměřické ZUŠ L.Kacar, který souběžně se studiem na ČVUT bude pokračovat na pražské konzervatoři. U hudby zůstávají i další absolventi. Violoncellistka Marie Puldová to má nastavené téměř stejně jako Lukáš - tedy ČVUT a konzervatoř. Přijímačky už prý má úspěšně za sebou…A roky strávené na ZUŠce? „Začátky byly nelehké, vzpomínám na první koncert, kdy mi bylo sedm. Nedopadlo to nijak slavně. Teď už je to mnohem, mnohem lepší,“ říká se smíchem Maruška.